Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kokcidióza

 

je velmi rozšířené střevní onemocnění holubů. Téměř všichni holubi jsou nosiči kokcidií a vylučují oocysty, vývojové stadium původce, ve výkalech. U dospělých holubů nevyvolává klinické příznaky nemoci. Jde o chronické onemocnění, které lze mnohdy považovat spíše za stresový faktor, než za samotnou chorobu. Jelikož však kokcidióza provází další onemocnění, jako např. salmonelózu, trichomoniázu nebo paramyxovirózu, je nutné, aby byla v mezích možností léčena.

 

Původcem tohoto onemocnění jsou jednobuněčné organismy (Protozoa), které cizopasí ve střevě. U holubů jde nejčastěji o Eimeria columbarum a Eimeria labbeana. Vnikají do epiteliálních buněk střeva, kde se pomnožují a současně poškozují střevní stěnu, vzniká zánět střev, spojený s průjmem. Kokcidie se vyvíjejí jednak v holubovi (endogenní vývoj), jednak ve vnějším prostředí  (exogenní vývoj). Po příjmu zralých oocyst a rozpuštění jejich obalu  se uvolňují infekční stadia původce – sporozoity, které pronikají do epiteliálních buněk tenkého střeva. Tam probíhá nepohlavní vývoj dělením. Vznikají trophozoity, které se dále vyvíjejí přes schizonty na merozoity. Merozoity potom rovněž vnikají do neporušených buněk  tenkého střeva. Tím je nepohlavní vývoj ukončen. Další množení původce probíhá pohlavní cestou. Z merozoitů se vyvíjejí v buňkách střeva dvě rozdílné pohlavní formy – samčí nikrogamety a samičí makrogamety. Jejich spojením při oplození vzniká nepohyblivá oocysta, která je vylučována trusem.  Ve vnějším prostředí dozrávají v oocystách znovu sporozoity, čímž získává oocysta schopnost infikovat. Celý tento vývoj až po vyloučení nové generace oocyst trvá za příznivých podmínek 4-5 dnů. Oocysty mají relativně odolný obal, čímž jsou proti vnějším vlivům poměrně odolné.

K nakažení holubů dochází nejčastěji při příjmu potravy a vody znečištěné oocystami kokcidií. Tyto si zachovávají při teplotách 0-38oC dlouho životnost. Nejvíce se jim daří ve vlhkém, stinném prostředí.

 

Příznaky: U starších holubů nepozorujeme klinické příznaky, jsou však stálými vylučovateli oocyst. Při mírném zamoření se jeví holubi jako zdraví, jen trus bývá občas vodnatější. Holub žije v určité rovnováze s původci, dochází k tzv. „infekční imunitě“. Proto není nutné ošetřovat zvířata s nízkých stupněm invaze, protože se může dočasně narušit rovnováha na úkor organismu a snížit na určitou dobu přirozená infekční imunita. Při silnějším zamoření pozorujeme zvláště u mladých holubů průjem, který bývá hlenovitý, vodnatý, často s příměsi krve v důsledku porušení sliznice  tenkého střeva, silnou žízeň, způsobenou velkou ztrátou tekutin z těla, holoubata hubnou, jsou apatická,zaostávají ve vzrůstu. Stresové faktory, jako např. převod z krmení z volete na zrní, oslabují přirozenou imunitu mladých holubů a usnadňují rychlé rozmnožení kokcidií. Následně hynou takto nemocná zvířata buďto na další přidruženou infekci nebo na úplnou vyčerpanost. Při včasném ošetření jsou vyhlídky na uzdravení příznivé, poněvadž porušená střevní stěna se relativně rychle obnovuje.

 

Diagnostika: Podezření na kokcidiózu vyslovujeme vždy při průjmech, provázenými vodnatými, hlenovitými výkaly s příměsí krve. Při pitvě nacházíme nejvýraznější změny na tenkých střevech ve formě tečkovitých krvácenin, krvavý  katar s množstvím hlenu. Svalovina prsou je bledá v důsledku ztráty krve. Podezření musí být vždy potvrzeno mikroskopickým vyšetřením trusu nebo obsahu střev. Jenom nález velkého množství oocyst vede k narušení zdraví organismu, tzn., že jen při tak značném nálezu lze předpokládat, že jde skutečně o kokcidiózu a ne o jinou, např. bakteriální infekci. Také při invazi střevními parazity, infekci E.coli a salmonelóze, se může objevit hlenovitý, vodnatý průjem s příměsí krve. Vyloučení těchto onemocnění je možné pouze mikroskopickým vyšetřením trusu a nálezem oocyst.

 

Léčba: Lze říci, že téměř u všech holubů jsou v trusu nalézány oocysty, aniž by byli klinicky nemocní. Až po masivní invazi dochází k výše popsaným příznakům onemocnění. Avšak při stresových situacích (chov, závody ….), které oslabují obranyschopnost holubů, může docházet ke klinickému onemocnění již při středně silní invazi. Proto je léčba nutná již při méně silné invazi. Tím se rovněž vyblokuje stresový faktor invaze kokcidiemi a holub může obranné síly nasadit proti jiným onemocněním. Nález několika oocyst v trusu holubů, neopravňuje začátek léčby. Terapie je dokonce v těchto případech škodlivá, protože se tím změní přirozeně navozený imunitní stav organismu.

V současné době je na trhu dostatečné portfolio léků proti kokcidióze, ať již na bázi sulfonamidů, sulfaclozinu, nebo toltrazurilu.

Vyšší účinek léků se dosáhne při současném podávání vitamínu K, který zabraňuje krvácení. K regeneraci střevních klků po prodělaném onemocnění pomáhá také podávání probiotik.

 

Prevence je v boji proti kokcidióze nejdůležitější. Opírá se o známé zásady hygieny chovu. K silné invazi kokcidií dochází vždy při zanedbání čistoty a hygieny holubníku.  Ochranná opatření vycházejí ze znalosti vývojového cyklu kokcidií, které musí prodělat sporulaci mimo tělo holuba, aby byly schopné nakazit. Proto základním opatřením je pravidelné odstraňování trusu každý den, abychom přerušili vývojový cyklus.  Podlaha holubníku se musí udržovat pokud možno suchá, protože tím i trus rychle zaschne a kokcidiím tak chybí potřebná vlhkost pro jejich vývoj. Ideálním řešením jsou roštové podlahy.

Důležité je dbát o čistotu krmítek a napáječek, ty konstruovat tak, aby nedocházelo k znečistění krmiva a vody. K zesílení odolnosti a tím k prevenci onemocnění rozhodujícím způsobem přispívá vyvážené, optimální krmení. K tomu náleží především dostatený přísun vitamínů, zejména vitamínů A, K3 a B-komplexu.

Preventivně velmi dobře působí okyselování pitné vody. K desinfekci lze nejlépe použít (vzhledem k odolným obalům oocyst) vřelou vodu, 4% teplý louh sodný, případně vypálit podlahy letlampou. Velmi dobře působí sluneční paprsky, které ničí oocysty kokcidií. Přikoupené holuby vždy karantenovat.

 

 

MVDr. Michael Polášek ©

 

 

 

zpět na veterinární okénko