Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pseudomor holubů (Paramyxoviróza):

 

Onemocnění, které se u holubů od 30. let min. století u nás prakticky nevyskytovalo, se objevilo opět v roce 1983 a zejména v chovech poštovních holubů došlo ke značným ztrátám. Původcem tohoto stále velmi závažného onemocnění je paramyxovirus holubů, který je blízce příbuzný s virem pseudomoru drůbeže (Newcastelské nemoci).

Nákaza se šíří přímým kontaktem ze zvířete na zvíře nebo rovněž nepřímo prachem, který obsahuje virulentní virus. Virové částice vnikají do organismu holuba nejrůznějšími způsoby. Hlavní cestou přenosu je kapénková infekce, což je častý způsob přenosu v přepravních boxech. Právě při přepravě jsou holubi často stresováni nedostatkem prostoru, vzduchu, zvýšenou teplotou apod. Zdrojem infekce může být dále infikovaná voda, krmivo, pomůcky na čištění atd. Uvádí se také, že někteří ektoparazité, mouchy a komáři mohou na svém těle delší dobu uchovávat virus a přenášet ho.

 

Příznaky: U holubů se po inkubační době 3-5 dnů (ale i delší – závisí to na virulenci viru, infekční dávce i způsobu nakažení) objeví teplota, holubi jsou snadno unavitelní, pospávají, ztrácejí zájem o hnízdo. V důsledku zvýšeného příjmu vody se objevuje různě výrazný průjem vodnatého charakteru, později u některých zvířat vidíme nervové příznaky, poruchy CNS, jako obrny, zkroucení krku, poruchy rovnováhy, zvýšenou plachost a nezvyklé, otáčivé pohyby těla. Aby bylo podezření na tuto nákazu včas potvrzeno, lze nervové příznaky ještě zřetelněji vyvolat. Podezřelého holuba položíme do nezvyklé polohy, např. na bok, nebo vylekáme holuby tleskáním. Nemocní holubi s paramyxovirózou nejsou schopni adekvátně reagovat vyrovnaným odletovým reflexem a naletí na stěnu nebo se v letu převrátí. Při příjmu krmiva se projevuje u nemocných zvířat typický obraz. Holubi se pokoušejí zobat zrní, ale těsně před zobnutím zvrátí hlavu na stranu a zobnou vedle zrna. Nato holub znovu ztočí krk prudce dozadu a na stranu. Jenom asi při jednom z deseti zobnutí narušený holub sezobne zrno, ale znovu je ztrácí při následném prudkém pohybu krkem na stranu. Při pokročilém onemocnění je příjem krmiva a vody téměř nemožný, proto je třeba jedince, pokud je chceme zachovat, krmit. Z klinicky zřetelně nemocných holubů někteří hynou rychle, ale většina holubů přežívá a chřadne. Zvířata s nervovými příznaky mívají často po celý život poruchy nervové činnosti. Průjem bývá často komplikován současným působením zárodků z rodu Salmonella, případně kokcidií.

Jakmile zjistíme u holubů nervové příznaky, měli bychom je co nejrychleji dát vyšetřit na salmonely a paramyxovirus. Průkaz viru trvá asi dva až tři týdny, průkaz salmonel, které jsou často současně přítomny, jen několik dnů. Pokud se potvrdí salmoneloza, je třeba ihned zahájit léčbu. Diagnostika paramyxovirózy však pokračuje, protože při smíšené infekci nevede léčba samotné salmonelózy k úspěchu.

Odlišit od tohoto onemocnění je třeba choroby, u kterých se mohou vyskytnout poruchy CNS, jako je salmoneloza, silná invaze škrkavek a dále avitaminózu B a různé otravy.

 

Diagnóza se stanoví na základě posouzení klinických příznaků onemocnění a potvrzuje ji virologické vyšetření. To má význam jen v počátku onemocnění u nevakcinovaných holubů (průkaz specifických protilátek). V současné době i toto ztrácí význam, poněvadž všichni vakcinovaní holubi vykazují protilátky v krevním séru.

 

Léčba a tlumení nemoci: silně postižené kusy je nejrozumnější utratit. Pokud jde o vzácné jedince, je nutno je oddělit od ostatního zástavu a individuálně se jim věnovat (krmit a napájet). Holuby posilujeme podáváním vitamínů ve zvýšených dávkách (hlavně skupiny B), pro stabilizaci střevní mikroflóry se doporučuje podávat probiotika a v důsledku velké ztráty tekutin při průjmech podávání rehydratačních roztoků. Holubník je nutno důkladně mechanicky vyčistit a vydesinfikovat.

Virová infekce jako taková se nedá zatím medikamentózně léčit. Proto jedinou cestou ochrany před touto nemocí je vakcinace. V České republice jsou v současné době registrovány inaktovované bivalentní vakcíny proti paramyxo a herpesviru i vakcína jednosložková pouze proti paramyxo. Osobně doporučuji nepodceňovat toto onemocnění a vakcinovat zavčas zejména mladé kusy již při odstavu s následnou revakcinací za 3-6 týdnů a třetí vakcinaci provést následně s vakcinací celého chovu v zimních měsících s dostatečným předstihem před chovnou a závodní sezónou  (minimálně tři týdny).

 

Prevence: vychází z všeobecně platných zásad čištění a desinfekce (nejen holubník, ale i dopravní koše, vozidla…) a karanténě nově zakoupených kusů.

 

 

MVDr. Michael Polášek  ©                                                                     

                                                  

 

zpět na veterinární okénko