Jdi na obsah Jdi na menu
 


SALMONELOZA:

 

Salmonelóza (Paratyf) je i v současné době časté infekční onemocnění, vyvolané bakteriemi z rodu SALMONELLA. Tyto patří ke skupině enterobakterií, tzn. že se zdržují nejčastěji ve střevě. Onemocnění způsobené zárodky salmonel je rozšířeno po celém světě a stupeň nákazy u holubů činí cca 10 – 25 %. U mladých holubů se může průběh salmonelózy mnohdy rozšířit na nákazu se značnými ztrátami a vysokou mortalitou (úmrtností). Zvířata, která přežijí nákazu, se stávají často trvalými nosiči a vylučovateli salmonel. Tito holubi mají zárodky salmonel dále v organismu a mohou je rovněž vylučovat, aniž by jevili příznaky onemocnění a tím dále ohrožují celý chov, zejména odchov mláďat.

Salmonely jsou rozšiřovány hlavně trusem, holubí kašičkou při krmení mláďat, slinami a infikovanými vejci. Nakažení je možné krmivem a vodou, znečištěnými zárodky salmonel, popřípadě vdechováním prachu se zárodky. U skrytě nemocných holubic, u nichž jsou postiženy vaječníky, dochází k přímé infekci vajíček a následné odúmrtí zárodků, nebo rození života neschopných mláďat. K zavlečení nemoci do chovu dochází nejčastěji zakoupenými holuby, kteří jsou infikováni, zdivočelými domácími holuby a jinými ptačími druhy. Také hlodavci (myši, potkani) a v neposlední řadě i člověk, přenášejí zárodky salmonel.

Příznaky: Podle stavu chorobných změn rozeznáváme 4 formy onemocnění, které se mohou vyskytnout samostatně, nebo všechny najednou.

A) Střevní forma: Jakmile proniknou salmonely do střeva, vniknou do střevní stěny a vyvolají silný zánět. Jako následek se dostaví průjem s mazlavě vodnatým, zelenkavým až nahnědlým trusem, pokrytým hlenem, často i s krví. Typický je nepříjemný zápach trusu, který obsahuje nestrávené součástí krmiva. Zelenavé zbarvení trusu však není výlučným znamením paratyfu (může se objevit u většiny onemocnění zažívacího traktu, doprovázeného zánětem). V důsledku nevyužití látek z potravy dochází k odbourávání tělního cukru, tuku i vlastní bílkoviny, tzn. svalové tkáně, což má za následek rychlé hubnutí. Mláďata odmítají potravu, jsou skleslá, chřadnou, peří je naježené a slepené. Dosáhnou-li salmonely v důsledku silného střevního zánětu krevních drah, mohou se rozšířit do všech tkání organismu. Mohou se usadit v kloubech a vzniká tzv.:

B) Kloubní forma, která se projevuje záněty a otoky kloubů na křídlech a běhácích. V důsledku bolesti holub nechává křídlo viset a zvedá postiženou končetinu. Na kloubech nacházíme boule, vyplněné tekutinou, na pohmat měkké, fluktuující. Nejčastěji jsou postiženy kloub lokte a klouby nohou. Z krve se mohou bakterie salmonel dostat do různých orgánů těla (hlavně do jater, sleziny, ledvin), kde potom vznikají špekovité, šedě žluté uzly, velikosti špendlíkové hlavičky až lískového ořechu – vzniká tzv.:

C) Orgánová forma: změny na orgánech nejsou doprovázeny typickými klinickými příznaky onemocnění. Dostaví se spíše obecné příznaky onemocnění, jako je netečnost, stížený dech a úbytek sil. Pokud je salmonelami napaden mozek a mícha dostaví se i tam zánětlivé změny a mluvíme o tzv. :

D) Nervové formě: v důsledku zánětu dochází k tlaku na nervové dráhy, což vede k poruchám rovnováhy a k ochrnutí končetin.

Průběh salmonelózy může být akutní, chronický i latentní. Zvláště u mladých holubů a u oslabených starých jedinců vídáme rychlý a prudký průběh salmonelózy. Jelikož se tato zvířata nemohou proti původci solidně bránit, dochází k nárazovému pomnožení salmonel v celém organismu holuba a k náhlému úhynu. U starších ptáků probíhá onemocnění většinou vlekle. Holubi onemocní popsanou střevní nebo kloubní formou. Mortalita (úhyn) je tu nižší. Pro chronický průběh paratyfu jsou typické oční abscesy. Při nervové formě (zvrácení hlavy) je vyléčení beznadějné.

Holubi, kteří onemocnění překonali a nebyli dostatečně vyléčeni, se stávají trvalými vylučovateli salmonel. Toto nebezpečí je však i u zvířat, která neměla žádné z uvedených klinických příznaků (tichá, subklinická infekce).

U mladých holubů vysoké ztráty při odchovu, zakrslá mláďata a objevení se typických příznaků onemocnění (průjem, otoky kloubů, ochrnutí končetin) nás musí vést vždy k vyslovení podezření na infekci salmonelózou.

Pro diagnostiku salmonelózy slouží bakteriologické vyšetření čerstvého trusu nebo pitevní nález. Při pitvě nalézáme typický, výše popsaný obraz změn na jednotlivých orgánech. Nejsou-li změny na orgánech dostatečně výmluvné, je nutné bakteriologické vyšetření z orgánů a tkání uhynulého holuba. Další pomocnou diagnostickou metodou je serologické vyšetření krve, při kterém se prokazují specifické protilátky. Tato metoda nám však neřekne, zda chov je v současnosti zasažen salmonelózou, jenom je sto prokázat, že zvíře přišlo do styku se zárodky salmonel.

Od salmonelózy je třeba odlišit i jiné choroby. Průjem přichází do úvahy i při napadení červy nebo kokcidiemi. Dále se může vyskytovat při paramyxovirové infekci. Vždy je třeba posoudit konzistenci trusu (u salmonelózy je trus hlenovitě zpěněný, mazlavý, zapáchající). Stejně tak otravy umělými hnojivy mohou zapříčinit průjem. Bakteriologickým vyšetřením lze tyto choroby vyloučit. Kloubní formu je třeba odlišit od zlomenin a poranění končetin, které postihují pouze jedince. Při dně a nemocích výměny látkové dochází též k uzlovitým, bolestivým zduřením končetin. Jedná se však o tvrdě kostní zbytnění, oproti salmonelóze, kde je zduřelý kloub vždy měkký, fluktuující. Od nervové formy nutno odlišit znovu otravy, avitaminózu B a rovněž paramyxovirózu. Rozlišení je možné opět jen laboratorním průkazem původce. Orgánová forma se prokazuje pitvou. Obdobný nález vidíme u trichomoniázy, kde jsou však ložiska ostře ohraničena a jejich barva je žlutá. Změny na plicích lze zaměnit s Aspergilózou, která však vytváří více povrchové, houbovité nánosy.

Léčba: Předtím, než začneme s terapií, izolujeme zjevně nemocné holuby a ty, kteří jsou ve velmi špatném stavu, raději utratíme a pošleme k laboratornímu vyšetření k upřesnění diagnózy. Léčba těžce nemocných kusů je podle zkušeností velmi zdlouhavá, časově náročná a nákladná, aniž by byl s jistotou zaručen konečný léčebný efekt. Především však právě taková zvířata se mohou stát nosiči bakterií a představují tak pro vyléčené holuby nový zdroj infekce.

K léčbě lze použít antibiotika ve formě injekční (klinicky nemocná zvířata), nebo vodorozpustné. Vodorozpustná antibiotika se mohou místo do pitné vody rovněž aplikovat zamíchaná v krmivu. Dávkování přípravku do krmiva se odvozuje od dávky do pitné vody (např. je-li sáček na 2 l vody, což je dávka zhruba pro 40 holubů, vmísí se toto množství do více než poloviny krmné dávky pro 40 holubů). Po požití léčebné krmné směsi se holubi dokrmí. Při tomto podání je třeba počítat se ztrátou přibližně 5ti % aktivní látky přípravku.

Lze použít antibiotika tetracyklínové řady (pozor ! nesmíme zapomenout odebrat při léčbě grit i Kolumbin), nebo další antibiotika tzv. nové generace (s účinnou látkou enrofloxacin, flumequin aj.), vždy však po poradě s veterinárním lékařem a to dlouhodobě, nejlépe ve dvou až třech etapách po 5 – 7 dnů s přestávkou 2 dny, ve které podáme probiotika a vitamíny, zejména skupiny B.

V průběhu léčebných zásahů se provede důkladná očista všech chovných prostor a všeho nářadí. Desinfekce se provádí nejméně dvakrát v intervalu jednoho týdne v průběhu léčby, potom ještě jednou po ukončení celého léčebného procesu účinnými desinfekčními prostředky.

Velmi důležitým bodem je tam, kde bylo prokázáno onemocnění salmonelózou a následně provedena léčba, zajistit kontrolní vyšetření vzorků trusu 10 – 14 dnů po ukončení léčby. Kontrola se provádí hlavně proto, abychom zjistili, zda nezůstali i po léčbě v chovu nosiči salmonel, kteří jako trvalí vylučovatelé představují nebezpečí dalšího vzplanutí nákazy. Vyšetření je třeba provést opakované (nejméně třikát po 14ti dnech), poněvadž salmonely se vylučují nepravidelně a mnohdy nárazově v různých časových intervalech.

Prevence: I klinicky zdravé chovy je dobré na podzim a na jaře preventivně vyšetřit na přítomnost salmonel (bakteriologické vyšetření směsných vzorků trusu). Pokud jsou pozitivní nálezy ve směsných vzorcích, je třeba z těchto skupin vyšetřit trus holubů individuálně k odhalení vylučovatelů (bacilonosičů). Tyto potom nejlépe z chovu vyřadit !

Nově přikoupené holuby karantenovat a v době karantény buď indiv. vyšetřit nebo preventivně přeléčit. Snažit se zamezit znečistění krmiva a vody trusem. Hlavně pozor na zalétlé holuby a volně žijící ptáky (vrabci, hrdličky). Likvidovat drobné hlodavce, kteří jsou často nosiči zárodků salmonel. Salmonely jsou schopny dlouho nákazy, pokud jsou v příznivých podmínkách, jako je např. vlhký trus, voda, půda. Běžné desinfekční prostředky je však ničí. Proto je nejdůležitější důsledná čistoto a hygiena holubníků a zamezení styku holubů s nákazou.

Velmi vhodné je podávání probiotik, které obsahují sušené živé kultury Lactobacillus casei a Bacillus subtilis, resp. Streptococcus faecium, které stabilizují střevní mikroflóru, vytváří kyselinu mléčnou, která navozuje kyselé prostředí střeva a tím zamezují pomnožení patogenních mikroorganismů.

V poslední době se velmi dobře ukazuje pulzní podávání prebiotika CITREX (výrobce fy DELACON), což je organický komplex kyselin askorbové, citrónové a mléčné. Citrex inhibuje (potlačuje) rozvoj nežádoucí mikroflóry v zažívacím traktu. Okyselením obsahu trávicího traktu podporuje funkci trávicích enzymů a lepší trávení živin.

Specifickou prevencí salmonelózy je ochranné očkování. Podle veterinárních lékařů z univerzity Berlín není vhodné očkovat holuby zároveň proti Paramyxo a Paratyfu. Proto používám vakcínu SALGEN s velmi dobrými výsledky. Vakcinaci je třeba provést před chovnou a závodní sezónou, podle návodu výrobce.

Na závěr bych rád apeloval na chovatele, aby zdravotní problémy svých holubů konzultovali s veterinárními lékaři, zaměřenými na drobná zvířata, kteří jim jistě poradí a zajistí potřebné preparáty, které mají uchovány podle předpisů. Protože pokud vidím na chovatelských akcích nabízené vakcíny, vystavené na stole po dva dny při teplotě 25 stupňů, když uchovávací teplota většiny vakcín je 2 – 8 stupňů Celsia, potom se nedivím případným zklamáním po podání těchto preparátů.

 

MVDr. Michael Polášek ©

 

 

zpět na veterinární okénko