Jdi na obsah Jdi na menu
 


TRICHOMONIÁZA

 

 

 

Původcem tohoto velmi rozšířeného onemocnění holubů je bičenka holubí (Trichomonas columbae). Odhadem až 80 % holubů je postiženo původcem choroby, přičemž dospělí a starší holubi málo kdy onemocní klinicky zřetelným průběhem. K onemocnění jsou vnímaví zejména mladí holubi, u nichž dochází často k těžkému průběhu tohoto onemocnění, které mnohdy končí úhynem.

Trichomonas columbae je jednobuněčný bičíkovec, který je schopný se samostatně pohybovat ve vlhkém prostředí (např. v hlenu zobáku a hltanu).

Onemocnění se přenáší nejčastěji přímým stykem s dalšími holuby, znečištěnou, pravidelně nevyměňovanou vodou a krmivem, potřísněným hleny nemocných jedinců. Do „čistého chovu“ se může invaze zavléct přikoupeným materiálem. Zvláště velké nebezpečí hrozí holubům při transportu na závody (voda, krmení ….). Infekci také mohou šířit zdivočelí holubi a hrdličky.

U holoubat se bičenka přenáší již při krmení tzv. „holubím mlékem“. Starší holubi žijí často bez zdravotní újmy s původcem trichomoniázy. Vzniká určitý způsob rovnováhy mezi původcem a obrannými mechanizmy holuba. Dá se říci, že holubi si „zvykají“ na určitý „kmen“ trichomonád vlastního holubníku. Dojde-li však při příliš velké zátěži k většímu oslabení obranyschopnosti holuba, může dojít k přemnožení původce choroby. Tím může „tichá“ infekce trichomonád přerůst do vážného onemocnění. K takovým zátěžím lze počítat příliš velké požadavky v odchovu (přetěžování), oslabení organismu invazí parazitů, onemocnění dýchacího aparátu, prudké pelichání (zejména u mláďat).

Ke vzniku choroby může rovněž vést příliš silný infekční tlak (např. přílišné pomnožení trichomonád), kdy značné množství původce vnikne do organismu holuba najednou, takže mu již nepostačuje současné úroveň obranyschopnosti. Je proto nutné mít holuby v dobré kondici, protože čím slabší jedinec, tím stačí menší množství trichomonád k navození klinického onemocnění. To stejné platí především u mláďat, která po vylíhnutí nemají žádnou specifickou obranu proti trichomonádám. Pokud je holub zpočátku infikován pouze malým počtem bičíkovců, může si vytvořit vlastním obranným mechanismem  ochranu, která je slabou, trvalou infekcí stále udržována. Tuto zvláštnost je nutno mít na zřeteli při prevenci trichomonád.

 

Příznaky onemocnění můžeme pozorovat  již za 4 – 14 dnů po nakažení. Trichomoniáza se u holubů projevuje ve 3 formách :

1. Slizniční (hltanová) – kdy k hlavním změnám dochází na sliznici dutiny zobáku, jícnu či  volete.

2. Orgánové – typické nekrotické změny zjišťujeme na játrech, plicích a osrdečníku.

3. Pupeční – změny jsou lokalizovány v okolí pupku.

První klinické příznaky pozorujeme již na holoubatech týden starých. V dutině zobáku a na patře se objevuje zarudnutí a tvarohovité, žlutavé útvary. Tyto “knoflíky“ (proto také název „žlutý knoflík“) se zvětšují a mohou nabýt až velikosti fazole, zužují průchodnost jícnu, ztěžují až zabraňují v příjmu krmiva a ztěžují rovněž dýchání. Napadaní holubi jsou malátní, ochablí, peří je načechrané, těžce dýchají s otevřeným zobákem.

Při orgánové formě, která nastupuje po infekci v dutině zobáku nebo hltanu, dochází k přestupu trichomonád na vnitřní orgány, na kterých mohou vyvolat značné poškození.

Zejména v játrech vznikají velká, žlutavě-sýrová, ostře ohraničená ložiska, která jsou zaklíněna hluboko do parenchymu jater. Zasažená tkáň odumírá. Zevně se neprojevují žádné výrazné klinické příznaky, změny jsou patrné až při pitvě.  Masivně infikovaná zvířata se stávají v průběhu jednoho týdne malátná, peří se jim načepýří. Potom následují zažívací poruchy, které vedou k průjmům, hubnutí, příjem vody se zvyšuje oproti příjmu krmiva, který je nižší. Holoubata hynou až z 80 %.

U pupeční formy narůstá houbovitá hmota v okolí pupku a vzniká tzv. „tvrdý pupek“. Při této formě vnikají původci onemocnění z infikovaného hnízda (obsah volete, hleny z hltanu) do ještě nezaceleného pupečního otvoru holouběte. V mnoha případech se infekce stabilizuje jako lokální ohraničené ložisko.

Při pitvě nacházíme zesýrovatělé uzlíky na sliznici zobáku a v přední části zažívacího traktu. Játra bývají zvětšená a nacházíme na nich kruhovitá  nekrotická ložiska, hluboko vrostlá do jaterního parenchymu. Podobné změny můžeme najít i v plicích. U holoubat zjišťujeme nekrózy v okolí pupku.

 

Pro diagnostiku se odebírá pomocí tamponu výtěr z hltanu pro nátěr na mikroskopické vyšetření. Jelikož jsou starší holubi téměř všichni nosiči trichomonád aniž by byli klinicky nemocní, musí k diagnostice posloužit zhodnocení celkového stavu holuba a zejména popsané změny v hltanu, na orgánech a v okolí pupku a kloaky.

Diferenciálně diagnosticky nutno u hltanové formy odlišit slizniční formu neštovic. U trichomoniázy jde o povrchové, sýrovité povlaky, které lze vyjmout. U neštovic jde o útvary, vycházející z kůže či sliznice, pevně spojené s podložkou. Změny na orgánech se mohou někdy zaměnit se změnami u salmonelózy. Při trichomoniáze se  vytvoří žluté, jasně ohraničené uzlíky, kdežto u salmonelózy jde o šedavá špekovitá ložiska. Diagnózu potvrzuje laboratorní vyšetření, které je nejvhodnější výtěrem u živých ptáků. U uhynulých se citlivé trichomonády rychle rozkládají. Orientačně se dají trichomonády ověřit z čerstvého trusu reakcí s chloroformem. Do nádobky dát 1 kávovou lžičku čerstvého trusu a přidat 5 ml chloroformu. Nádobku uzavřít a protřepat. Po vyluhování posoudit barvu. Při silném napadení dochází k rychlému zabarvení výluhu až do tmavozelené barvy. Napadená játra trichomonádami totiž vylučují větší množství žlučových barviv – hlavně biliverdinu – ten  působí barevnou reakcí. Pozor: při krmení hrachem  a zeleným krmením, obsahujícím hodně chlorofylu, může dojít k podobné nespecifické reakci !

 

Léčba: U klinicky nemocných kusů je třeba odstraňovat nekrotické pablány z dutiny zobáku a změny potírat roztokem jodglycerinu. Po tomto lokálním ošetření změn je nutno podat specifický prostředek proti tomuto onemocnění. V současné době je na trhu dostatečný sortiment přípravků, které je nutno vždy přísně dávkovat podle návodu výrobce. Při individuální léčbě je možné použít preparáty ve formě tablet. 

Vyléčit chov holubů od trichomoniázy (zcela je zbavit původce onemocnění) nelze. Proto je velmi důležitá prevence, která vede k udržování trichomonád „na uzdě“. Obecná prevence vychází ze známých zásad hygieny, karantény přikoupených holubů, kvalitního krmení, včetně dotace vitamínů a minerálií.

Vzhledem k tomu, že většina holubů hostí trvale trichomonády,  je vhodné před zahájením chovné sezony podat preventivně některý z k tomu určených léků a to hlavně v chovech, kde se v minulé chovné a závodní sezoně vyskytla klinická forma onemocnění.

V době každého hnízdění, nejlépe 5 dnů před líhnutím, se doporučuje další ošetření rodičovských holubů.  Trichomoniáza se tím sice nevyléčí, ale dojde k její značné redukci. Mláďata se dostávají do kontaktu s menší inf. dávkou  trichomonád, se kterou se snáze vyrovnávají a jsou si postupně schopny vytvořit určitou úroveň specifické obrany. Stejně tak je vhodné během závodní sezony tlumit trichomonády v pravidelných intervalech a to i z toho důvodu, že silná invaze trichomonád vždy připravuje „půdu“ pro další bakteriální a virové infekce.

 

 

 

MVDr. Michael Polášek ©     

          

 

 

 

zpět na veterinární okénko